Viktor Svoboda

Příběh gamblera II

POKRAČOVÁNÍ z předchozího článku. Ač se to může zdát nemožné, našel jsem si tehdy ženu, vzal si jí a čekali jsme spolu dítě. V té době jsem hazard na čas opustil. Jenže přišly vážné manželské rozpory, se kterými jsem se neuměl vyrovnat a neuměl je ani řešit. Hazard mě od nich znovu „osvobodil“. Problémy se samozřejmě stupňovaly a spirála se roztočila v plné síle... Série lží a polopravd. PŮJČKY na zakrytí prohrané výplaty, půjčka na půjčku a zase další půjčka. Půjčka od kamarádů, od příbuzných. Znovu lži a polopravdy. Ještě více jsem se utápěl v depresi, více jsem se uzavíral do sebe. Byl jsem hráč samotář. Utíkal jsem od rodiny a přátel k automatům. Přestože jsem půl roku před dopadem na dno tušil, že to nemůže dopadnout dobře, nedokázal jsem to zastavit. Poslední měsíc jsem už chodil do herny s vědomím, že všechno prohraju, a stejně jsem tam šel. Sám jsem to nedokázal zastavit. Při hraní už jsem neměl radost z výhry, nedokázal jsem výhru odnést z herny. A pokud ano, šel jsem do jiné, kde jsem peníze znovu prohrál. Vše jsem doplňoval přílivem alkoholu pro otupení smyslů, což ovšem minimalizovalo pud sebezáchovy, a celý pád tak urychlilo. Již při vstupu do herny se mi dělalo zle a potil jsem se, byl jsem psychicky rozsypaný. Došlo k samovolné autodestrukci. Bod zlomu nastal až v okamžiku, kdy mé hrání nešlo utajit. Ne že bych to nechtěl dál tajit, vyčerpal jsem ale všechny druhy bankovních půjček. Nebylo jiné řešení než všechno přiznat. Vyhledal jsem pomoc psychologa a začal docházet na mítinky anonymních gamblerů. Vzhledem k přímým dopadům na rodinu manželka trvala na rozvodu. V současné době spolu stále žijeme, ale je otázka, zda náš vztah odolá psychickému náporu vzniklému dopadem mého života hazardního hráče, zda kombinace nemožnosti důvěry k patologickému hráči a stálého nedostatku peněz − zadluženosti na několik let − nebude vražedná... Po roce a čtvrt od momentu, kdy jsem se rozhodl s hazardem skoncovat, mám za sebou dvě recidivy, které ještě více podkopaly mou důvěryhodnost v očích manželky a mých blízkých. Na druhou stranu mi ukázaly, co musím ve svém úsilí zlepšit, co nesmím zanedbávat, na co se nesmím spoléhat a čeho se musím vyvarovat. Mým hlavním cílem je trvale abstinovat od hazardu, pomalu se snažit získávat zpět ztracenou důvěru, naučit se postavit svým problémům a konstruktivně je řešit, splácet dluhy a stát se oporou své rodiny i finančně, to však nesmí být na úkor mé snahy trvale abstinovat. Můj život hazardního hráče, jakož i průběh léčení probíhaly v několika etapách a s jeho průběhem, svými zkušenostmi a pocity bych se chtěl s vámi podělit v tomto blogu. Budete-li mít nějaké připomínky, dotazy či vlastní příběhy, napište mi na následující adresu: gambler.vs@gmail.com

2.10.2010 v 14:49 | Karma článku: 10.35 | Přečteno: 2670 | Diskuse

Viktor Svoboda

Příběh gamblera I

Nepocházím z rozvrácené rodiny, neměl jsem smutné dětství. Nebyl jsem ničím ochuzen. V naší rodině se rodiče měli rádi a vždy mi byli oporou. Měl jsem krásné dětství, byl jsem obklopen dobrými přáteli, aktivně jsem sportoval. Bylo mi poskytnuto vysokoškolské vzdělání, měl jsem dobrou práci. A PŘECE MĚ TO POTKALO. Je těžké hledat, kde se stala chyba, kdy se ze mě stal opravdový hazardní hráč...Prvopočátky důvodů, proč jsem se stal gamblerem, asi sahají do období, kdy se ze mě stával muž a byla na mě kladena větší odpovědnost. Už tehdy jsem, když se událo nějaké neštěstí, přišly větší problémy či stres, odcházel k televizi, počítači či s kamarády do hospody „vyřešit“ tyto problémy (rozumějte: utéct od problémů). Hazard se ke mně dostal v období osobních nezdarů, krize v práci, v době, kdy ze světa předčasně odcházeli mí nejbližší, kdy jsem žil „sám“ v cizím městě. Začal jsem pravidelně navštěvovat jednu hospůdku, kde jsem si vytvořil druhý „domov“, druhou „rodinu“. Bylo to místo, kam jsem utíkal před venkovním světem, kde jsem pod vlivem piva a hospodské zábavy zapomínal na všechny problémy. Tam jsem se seznámil s hracími automaty. Nikdy předtím mě nelákaly, nechápal jsem lidi, kteří automaty hrají. Pozvolna, ani nevím, kdy a jak se to stalo, se automaty staly hlavním důvodem mých návštěv této hospůdky. Hazard jsem začal vyhledávat i mimo tento „domov“. Vytvořil jsem si několik takových „domovů“, hazard mě pohlcoval. Zanedbával jsem kvůli němu práci, své blízké, koníčky. Usurpoval si všechen prostor. Měl špatný vliv na mou psychiku, dostal mě do deprese. Občas jsem si uvědomoval, co všechno mi bere − že kvůli němu a hospodě nemám na sebe a na nic čas ani chuť. Bylo mi z toho úzko. Nemohl jsem na to myslet. Šel jsem tedy vše rychle zapít a zapomenout u „svých“ automatů. Tak to pokračovalo den co den, víkend co víkend asi rok. POKRAČOVÁNÍ v dalším článku

2.10.2010 v 9:55 | Karma článku: 5.21 | Přečteno: 2074 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2372
Jsem abstinující patologický hráč.